Pátek třináctého(plus devátého – tedy dvaadvacátého)

To byl den. Možná jeden z nejhorších dosud tady. Nejen, že jsem se po cestě do práce ztratil na druhé straně Lundu po nástupu sice do správného autobusu ale v opačném směru a v práci se vůbec nedařilo, ale nakonec se mi ještě po cestě domu podařilo ztratit doklady.

Poté, co jsem vystál důlek na zastávce, kde autobus jezdí méně než jednou za hodinu a podařilo se mi vrátit zpět do práce jsem si říkal, že se nic horšího ten den už stát nemůže. Poučení? Vždycky může být hůře. Nestěžujte si :)

Poté, co jsem nasraný a vyčerpaný dojel do své cílové destinace (po hádce s manažerkou v práci), zkontroloval jsem kapsy, zda v nich mám vše (moje oblíbená říkanka – mobil, doklady, klíče, můžu jít do piče) a vyběhl z autobusu. Za 7 minut jsem byl doma a při svlékání už doklady v kapse nebyly! Najednou jsem byl bez občanky mimo systém. Najednou jsem byl bez platebních karet a švorc. Najednou jsem byl bez řidičáku. Najednou jsem nemohl nikam přes hranice. Najednou jsem si uvědomil, že mám o den později vycestovat na svou nejdražší letenku do česka oslavit velice významný milník v lidském životě s člověkem, který mě považuje za nejlepšího kamaráda. A sakra!

Během dvou vteřin jsem byl zpět oblečený a šel jsem po svých stopách. Abych byl přesnější – v protisměru svých stop a velice dobře koukal kolem, kde jsem je mohl vytratit. Doufal jsem, že jsem je nechal v autobuse. Tam by byla největší šance najít je.

V mé hlavě samozřejmě kolují různé scénáře co se teď bude dít. Například: kde je nejbližší česká ambasáda? Asi ve Stockholmu. Existuje možnost, že zítra odletím do česka bez dokladů? Neexistuje. Jakou možnost má nálezce mě kontaktovat? V dokladech není nic, co by mě spojovalo se Švédskem. Celkově to asi bylo více otázek, než odpovědí. Poučení: pokuste se neztratit doklady v zahraničí.

Sedl jsem do nejbližšího autobusu zpět doufaje, že je to ten samý – přecijen o 3 zastávky dále je smyčka. Vytočil jsem číslo na informace Skånetrafiken, popovidal jsem si s příjemnou Ninou, ale doklady nikde. Další možnost tedy je, že jsem se špatně zkontroloval v buse a ve skutečnosti jsem je nechal v práci.

Nope.

Po asi hodině mi volá moje banka. Naštěstí ale chlapík neřekl: máme tady podezřele vysoké pohyby na účtu, někdo vám vyluxoval konto, ale: právě nám někdo volal, že jste možná ztratil doklady, tady je jeho telefonní číslo.

Uf!

Chlapík bydlí na druhé straně města, kde to moc neznám a taky tam nejezdí autobusy. Takže jsem se trmácel kilometr a půl k němu a kilometr a půl zpět. Samozřejmě začalo sněžit – možná spíše sněhobouřit – takže jsem byl za 5 minut promočený a vypadal jako sněhulák. A po cestě zpět na autobus jsem se taky ztratil, protože sníh padal tak rychle, že už jsem nenašel ani své stopy.

Brr!

Konec dobrý, všechno dobré. Poučení: Dejte si do dokladů/peněženky vaše vlastní telefonní číslo, aby vás nálezce mohl kontaktovat rovnou. Nejlépe třeba s příslibem odměny.