Můj zápočtový týden proběhl velice rychle (právě mi de facto skončil). A prostě jsme si ho vyndali, no.
Vše začalo už v neděli, kdy jsme se spolužákem Adamem přijeli do Olmíku. Já měl na celý týden už úkol daný. Připravit se na zkoušku z organické chemie. Proto jsem si s sebou nevzal jako obvykle grafickou kartu, kterou jsem celý semestr tahal v batohu, aby můj počítač zvládal dotu. Poté, co jsem monitor připojil na integrovanou kartu na desce, jsem zažil 640*480 šok, který vystřídala snaha stáhnout grafické drivery. Aspoň už vím, že základová deska VIA VT 8235 má “grafiku” KM400. Po instalaci ovladačů jsem ke své úlevě zjistil, že i tak tam DotA jede (ano, takhle špatně na tom jsem :D). Sice pak vypadá jako vrcholné dílo Marvellu, ale otrlí si zahrají. To ovlivnilo průběh zbytku mého pobytu na privátě.
Celý semestr jsem byl sice za vola, který si plní povinnosti, ale aspoň jsem ten večer narozdíl od Adama nemusel počítat 10 příkladů do astronomie, kterou jsmě měli mít v pondělí. Myslím, že by byl v knedli, ale Kewík (jakože já :) ) naštěstí ten den brouzdal po internetu a našel učebnici, ze které nám byly zadány ony početní příklady. A tak Adam celý večer poctivě nepočítal, ale opisoval. Samozřejmě až po dotě… Standa má noční, takže nás opouští kolem půl desáté.
Pondělí: Standa nás částečně budí asi o půl sedmé, když se vrací z noční. V sedm pak regulerně vstáváme, zatímco Standa komentuje zvnoící budík slovy: “Pech, co?”. Na osm jsme měli zápočtovou písemku z labin, což byla slovem, často užívaným i později, prostě “vyndávačka”. Rozhodně dost na to, že jsme ji (písemku) dali, i když byla z příprav, které jsme od začátku semestru neviděli. Pak nadešlo zkoušení ze Správné Laboratorní Praxe. Měli jste někdy hodně nudnou statistiku? Ne, není to to samé, protože tady se k tomu brala ještě i nudná teorie. Zkoušení jsme byli jako dvojice, tentokrát ne s Adamem (“je to jenom béčko, na to mám spoustu času”), ale s jiným spolužákem. Do doby, než jsme šli na řadu, všichni prospěli. Avšak náš výkon donutil vyučujícího poslat další dvě děvčata po nás domů s prázdnou. Tímto se jim omlouvám, nemyslím ale, že by náš výkon byl tak hvězdný, aby nesnesly srovnání s námi. Odpoledne jsem jednak navštívil poslední hodinu kosmologie, kde měl Adam referát o životě v kosmu a pak prostě vybulal přednášku, protože organika se pořád připomínala. Doma pak také dota, neboli “nadčasovka”, jak jí tituluje jeden náš spolubydlící. Ještě předtím musel být ale vpuštěn (čerstvě příchozím Adamem) do domu Maňas, který se mi nemohl dovolat, protože jsem zrovna kuchtil a mobil měl v pokoji. Standa časem opět odchází na noční. Snažil jsem se i něco málo učit, ale kolem 22:30 jsem to zabalil a šel se dodívat na House, kterého v tu dobu sledovali ostatní. Záleh okolo půlnoci.
Úterý: Vstávám v 6, protože na 7 je organika, kde dobereme poslední látku na zkoušku. Po organice zůstává na následnou přednášku v místnosti asi 10 lidí, takže s vidinou studia dusíkatých sloučenin a podobných srand také opouštím bojiště a nechávám “hochy od Bobří řeky” napospas osudu. Další v pořadí je návštěva menzy, kam jsem se vydal se Standou. Ten potkává spolužačku a slibuje jí, že se ukáže ve škole aspoň proto, aby všem popřál hezké svátky. Vánoce prostě sbližují lidi a ne, že ne ;). Po obědě další pilné studium, myslím, že aspoň 1 dota (na vytrávení) a na závěr hezká procházka pro zápočet. Jelikož vyučující álá teplotou 38,5 °C – jak nám sdělila, pouze se nám všem untršrajbuje a vypouští nás zpět do ulic. Den D se blíží, já poklimbávám nad učebnicí organické chemie a Maňas je opět u nás, aby si zahrál. Jdeme spát už v jedenáct, velkou měrou z mého popudu. Výjimku tvoří opět Standa, který jde s Maňasem do Meka (ano, myslím zlaté oblouky přepáleného tuku).
Střed: Vstávám pro velký úspěch už 5:45 (tímhle tempem pozítří vstanu ještě než zalehnu). I když vím, že stres je podvědomý, ani vědomě do sebe nemůžu dostat víc než pár soust jídla a tak rezignuju a jdu na místo činu. Po obdržení zadání písemky mi tuhne úsměv na rtu a potím co se dá a jak se dá. Nakonec mi ale zbyde ještě deset minut a tak odevzdávám dřív. Jakmile odevzdáme všichni tři (víc se ten den neodvážilo), jdu k ústnímu pohovoru. Ten je velmi vlídný, neboť s kantorkou se známe a kromě toho je dvakrát přerušen návštěvou jejích známých. Ta druhá trvá asi 35 minut. Zatímco čekáme na onu kantorku, všimne si nás spolužačka, která šla odevzdat protokoly do labin. Zastaví se u nás na chvíli a debatujeme o všem možném. Mezitím už se začínají o patro níž scházet spolužáci kvůli další zápočtové písemce, která startuje 10:00. S vidinou nekončícího rozhovoru přátel v kabinetu se jdu na chvíli podívat mezi ně. Ani po návratu zpět se nic nemění a ještě asi 10 minut čekáme, než se tedy nakonec všichni rozloučí. Po dalším vstupu do kabinetu už mě čeká jen podpis do indexu. Výborně. A kniha jako slíbená odměna pro prvního, který danou zkoušku složil za jedna. Dokonce stíhám i písemku o patro níž, kde jde všechno také s přehledem. Časem se trousí i další dva spolužáci, kteří mezitím složili zkoušku. Oba mají taky za jedna a taky dostávají knížky. Tímto končí školní den a my vyrážíme domů zjistit, zda má cenu, hnát se na vlak domů, nebo radši ještě zahrát dotu. Po zjištění zpoždění obou vlaků, kterými můžeme jet, vyhrává hádejte co. Na další vlak proto letíme jako střely. Ale: opět si to vyndáváme. Za necelou hodinu jsme pak v Ostravě a jediným flíškem na čistém štítě je tak autobus Z2, na který čekáme opravdu déle, než bychom měli a ještě v pořádné kose. Doma se pak shledávám s tajemným balíčkem, který mi došel z Prahy. Po otevření zjišťuji, že obsahem je výhra z jedné počítačové soutěže – pentalogie Hlídek od Sergeje Lukjaněnka + DVD Noční hlídka. Teď je téměř 18:00 a čekám, jaká další překvapení mi tenhle “vyndej-si-to” týden ještě připraví.
Jo a přidám celkovou bilanci tohoto týdne: 15 kreditů, 6 knih a 1 DVD :)