Právě jsem se probudil z 17h tvrdého spánku. A počítám, že mi ještě tak 20h chybí (a v tom nepočítám standardních 6-8h, které jsou potřeba každý den).
Celé to začalo vstáváním v 5 ráno na letadlo. Nakonec jsem ale letiště v Kodani (checkin, baggage dropoff a security check) prolítl za 13 minut. I když jsem se snažil, můj rekord 9 jsem nepřekonal. Naštěstí tam mají pohodlné křesla v relaxační zóně, takže jsem si mohl odpočinout. Přecijen začít svůj výlet pouhými 3 hodinami spánku je čiré bláznovství.
Po celodenní cestě busem, vlakem, letadlem, vlakem a autem jsem skončil na nejlepší akci každého podzimu – UCHNCH, woohoo! I přesto, že valná většina držáků účast z lenosti odmítla, sešla se nakonec i tak luxusní sestava. Půjčil jsem si růžové kroksy a od té chvíle se nepřetržitě pařilo po následujících 10h. S kolegou, který si narozdíl ode mě mezitím dal 2 hoďky šlofíčka, jsme to nakonec utli v 6 ráno, kdy nám na jeho laptopu došel playlist. Matně si vzpomínám, že poslední hodinu už jsme kalili jen prstama sedíce na křeslech :)
A to kdyby se mezi námi cca v 5 neodehrál tento rozhovor: “- Co to je ten Morgan? to jsem eště nepil. – Tak nalij a uvidíš!” tak bychom asi ani nespali. V 9 hodin měl totiž on i se svou přítulkou být u její rodiny postarat se o nějaké dřevo na zimu. Jenže přítulka, která sice odpadla ještě před Morganem, vypadala ráno hrozně a ještě hrozněji se cítila, rozhodl jsem se ji nahradit. Čili po dvouhodinovém spánku a snídani seskládající se z dvou chlebíčku jsme s tím samým kolegou nanosili vlečku dřeva během dopoledne. A odpoledne jsme pořezané dřevo ještě museli naházet do šopy – do toho jsme už ale zapojili celé osazenstvo. Nakonec mi bylo řečeno, že bych měl ještě pojíst chleba, tss. Kalba pokračovala i ten večer, kdy birthday boy se svou ženou stáhli flašku vodky během 10 minut, což mělo vliv na jeho výkonost po půlnoci.
V pondělí jsem se musel vidět se slečnou, která do mého bytu vstoupila stejně náhle jako do mého života. Zlými jazyky nazývána imaginarní spolubydlící. Po noci na stodolní jsem ve 2 vytuh u ní na koleji. V úterý jsem odfičel do Praglu, kde jsem zkolaudoval byt a jeho obyvatele kompletně zrušil. Zatímco ja ráno pracoval na domácím úkolu a dělal písemku on kousek ode nad mísou zvažoval, zda odložit nebo ne. Na oběd jsem vystřelil s mým dalším střechodajcem, který poté odfuňěl do práce, ve které dal týden předtím výpověď a já valil na schůzku ohledně mého projektu. Večer už jsem s ním ale ochutnával víno, které bylo mírně mimo mou a po kolegově výpovědí i jeho cenovou. Spánek opět čítal pouhých 5 hodin.
Praha mi tento týden přinesla domácí kuchyni – moravského vrabce a svíčkovou.
Ve čtvrtek jsem ale opět v mém domovském městě, kde si vychutnávám reposado tequilu u dalšího z řady dobrovolných dárců střechy a jeho přítelkyně. Ráno jsem se probudil už v 6, abych mohl navštívit svého lekáře, který to pravděpodobně tušil a vzal si proto dovolenou – takže jsem se v tom mrazu přesunul do shoppingu na kožený gauč, posnídal, přečetl si noviny a poté vyrazil na příjemnou 12km turu na Helfštýn. Dorazili jsme ale až po zavíračce, takže jsme jej museli dobýt. A povedlo se! Nejdříve jsme museli vylákat ven kastelána pomocí osvědčené strategie – diskuze na téma ničení památek. Znepokojený vyšel před bránu pod záminkou, že si šel zakouřit, ale to by mu stejně nikdo nežral :) Poté jej má milá průvodkyně okouzlila a s přidáním maličké lži, že o den později již musím být zase stovky kilometrů daleko za hranicemi jsme se dostali na místa, kam se obvyklí návštěvnící nikdy nepodívají.
V sobotu jsme sháněli alkohol na dárek pro oslavence tohoto víkendu. I jemu jsem přivezl trochu toho švédského folkloru, kdy jsem mu zazpíval Happy birthday ve švédštině. A opravdu to znělo tak dobře, jako ve sprše, kde jsem to cvičil. Oslavu jsme ukončili sice bez oslavence v 5 ráno, zato jsme ale měli výbornou zábavu v podobě připitého a velmi velmi ukecaného kolegy.
V neděli jsem se opět přestěhoval do naší matičky vlasti, kde jsem zjistil, že mám brzy deadline na svůj domací úkol, takže jsem před odletem naspal opět jen 2 hodiny a po příletu jsem valil rovnou do práce zorganizovat meeting a tvářit se dostatečně živě. Naštěstí mi k tomu dopomohlo bílé triko :)
Tímto zároveň děkuji všem, kteří poskytli podlahu, gauč nebo dokonce postel jednomu bezdomovci ze Švédska! :)