Tak a je to. Oficiálně jsem se stal couchsurferem (takový lepší homeless :) ). Včera jsem odložil klíče od bytu do své bývalé schránky. Takže teď budu trávit noci v Česku na gaučích svých kamarádů. Poslední noc jsem strávil uprostřed prázdné místnosti ve spacáku na parketách a když jsem se v noci na krátkou chvíli probudil, tak jsem vůbec nevěděl, jakým směrem ležím :) Před opuštěním bytu jsem si ještě doprostřed té samé místnosti na 10 minut sedl a vzpomínal na vše, co se tam událo.
Ale proč vlastně? Před měsícem se objevila možnost na rychlo vycestovat do Švédska na služební cestu. Tak na rychlo, že jsem musel ještě v předvečer letu shánět kufr. Původně šlo o 2 týdny s možností prodloužení. Trošku jsem tomu přispěl, abych mohl zůstat na déle. Nyní to vypadá, že se budu vracet zpět nejdříve někdy v půlce března. Ale i to se může poměrně jednoduše změnit. A tak jsem se rozhodl zbavit se svého poměrně drahého sídla v luxusní lokalitě naproti Ferneta (místní hospoda :) ) a to nejen z důvodu ceny, ale také z důvodu způsobu platby tepla – tj. ne podle toho, kolik jsem protopil, ale poměrnou část toho, co protopili nájemníci v celém domě na základě výměry. A vzhledem k tomu, že tam ani nepřebývám…
V tom bytě jsem strávil tři léta, čtyři měsíce a dvacet dní, během kterých se událo spousta věcí. Nastěhoval jsem se tam s přítelkyní a několik měsíců po rozchodu jsem si k sobě nastěhoval sličnou studentku, se kterou jsme překvapivě začali pařit mnohem více až poté, co se odstěhovala. Nejlepší vzpomínka na kolaudaci je na kilo kuřecích řizků zasypaných celým sáčkem chilli, spolubydla zase prvně velice pečlivě zkontrolovala záchod :) Spousta dalších akcí ať již s lahváčema, deskovkami nebo obojím dohromady. A kolik jsem tam složil a opravil počítačů. Taky se tam udály 2 silvestrovské oslavy. Jedno rozbité okno. A ty kocoviny a úklidy potom. Nebo 8 lidí naráz na mém maličkém balkónku. Kouřící židle. Spoustu času jsem strávil koukáním na to, jak někdo u mě vařil a přesto jsem se nic nenaučil. Spousta lidí u mě přespalo – někteří více, některé méně známé. Na úplném začátku jsem neměl žádný stůl, při stěhování jsem musel jeden vyhodit a stejně mi jich zbylo 5. A odjezd jsem posvětil rozlučkovou párty s cool-kegem a několika přáteli, kteří měli takhle na rychlo čas se zastavit.
Své sakypaky jsem zbalil a přestěhoval ke kamarádce do jediného pokoje o rozloze 2,6 x 3,6m. Což je dobře, protože to znamená, že nemám zas tak moc věcí. Samozřejmě to znamenalo strávit týden uklízením, přebíráním a vyhazováním mých “pokladů”. Jsem rád, že ten týden už skončil a já mám vše za sebou. Teď mě čeká aspoň týden odpočinku.
Nyní tedy bydlím na hotelu. V kombinaci s tím, že nemám žádné vlastní doupě to je finanční úleva, ale zároveň i mírné obavy, kde budu nocovat, když přijedu do své rodné země. A například vánoční svátky budou extra zajímavé – firma nám určitě nebude platit hotel, takže budu musit zbalit vše, co jsem sem přivezl – a to nevím, jestli se mi do kufru vejde :)
Kolem a kolem je to něco nového, přináší to jak nové problémy tak i nové možnosti. Je tedy jenom na mě, jak toho dokážu využít. A i kdybych nakonec skončil ve stejné situaci, jako jsem byl předtím, pořád si odnesu cenné zkušenosti. A to je něco, co už mi nikdo nikdy nevezme.