Málem jsem blinkal

Dneska jsem se ráno probudil s bolehlavem :/ Uz 4 dny mě cosi trápí, podezřívám krční páteř. Nic příjemného. Asi si o víkendu skočím na nějaké masáže a uvidíme, jak se to vyvrbí. Celkově jsem v poslední době nějaký porouchaný.

Ale abych se dostal k tématu. vyrazil jsem směr Ostrava. Tentokrát úplně sám. Poprvé. Ráno šlo vše pěkně na drátkách a ani jsem se nenadál, byl jsem na letišti v Kodani. Vzlet byl relativně v klidu, odmyslím-li si to, že jsme měli zpoždění. Apropos už jste někdy viděli zácpu letadel na ploše? :) Ale to přistání. Pilot nás hned po vzletu informoval o počasí v Praze. Prý docela větrno. Jak větrno nám došlo až při přistávání, kdy to s námi mlelo ze strany na stranu, pilot měl co dělat, aby nás udržel O_o Skoro mi připadalo, že letadlo regulérně smykuje. A to ticho v letadle (až na trochu nervozního smíchu). Férově aji pírko dopadnout byste slyšeli. Po 15 minutové snaze se pilot rozhodl, že to zvládne a vzhledem k tomu, že teď píšu toto, tak to úspěšně zvládl. Kudos!

Comments (5)

  1. Kaji 

    Jo Davo… jestli to nebylo jako když hodíš pytel brambor z 20 patra, tak je to pořád ještě dobré :-) A říkala jsem “hladké přistání”, ne? Tak cos dělal?! :-P

  2. capy 

    Hele říká se, že každé přistání od kterého odejdeš po svých je dobré přistání :)

  3. Trinnie 

    no neboj, zežiješ i horší lety :p

  4. Drpel 

    uplne si dokazu predstavit jak Davo zazival chvili, jak z nejakeho katastrofickeho filmu :D nu coz.. na egu to prece nezanechalo stopy ne?

  5. chajda 

    no tvl tak to věřím že muselo byt megastresující. ja mam z přistaní vždy strašny strach :D