Vzhledem k mému sedavému povolání a náběhu na hospodského povaleče s denní spotřebou průměrně jedno pivo na osobu už nějakou dobu uvažuju o tom, že bych mohl začít navštěvovat posilovnu. Už asi půl roku …
Když k tomu připočítám svou lenost díky které strávím víc času sezením za PC než pohybem na čerstvém vzduchu Ostravy …
Nekdy dokonce zvažuji, jestli mám takový hlad, abych došel k té ledničce, která je až v kuchyni, nebo to ještě vydržím. Když mi nedávno máti řekla, že bych si mohl koupit malou ledničku do nového bytu, bo je teď ve slevě, a zatím ji mít u sebe v pokoji, měl sem pocit, že ze mě chce udělat kus sádla rozteklého na křesle před PC.
… mi to přišlo jako velmi dobrý nápad.
Když před 14 dny na oslavě narozenin jednoho ze známých lidí přišel kámoš s tím, jestli nechcu začít chodit do posilovny, že jeho kámoš tam chodí asi půl roku a je z něj velké prase a že chce být tež, konečně to vypadalo že se do toho posilování konečně pustím. Přeci jen sem si připadal až moc malá pažitka (viz níže) na to tam chodit sám.
Tož sme se domluvili na tom, že tedy spolu začneme chodit do posilovny, ale po týdnu od dohody to bylo 2 pro hospodu a 0 pro posilovnu. A to nepočítaje hospody, ve kterých sme byli každý zvlášť.
Včera to ale bylo už po druhé, co jsem tam byl. Kolega si mě nedokázal představit posilujícího ve fitness centru, což kámoš okomentoval slovy: “Představ si alej statných stromů a někde uprostřed se ve větru třepotá pažitka”. Každopádně mě dneska bolí prakticky celý člověk a mám radost, že sem zatím moc neposiloval nohy, protože nevím, jak bych se dostal do práce. Ono už ranní oblíkání trika je docela záhul.
Ale není lepšího pocitu, než když pro sebe člověk něco udělá. Když vezmu v potaz i to, že jsem rapidně omezil spotřebu zlátavého moku, tak se zřejmě mílovými kroky blížím k zdrávému životu. A co bolí …
… to roste.