Ke koupi bytu je potřeba asistence banky i kdybyste nakrásně ani půjčku nepotřebovali. A pokud jsou v bance neschopní, tak to může být luxusní estráda.
To jsme se tak rozhodli, že si koupíme byt, když máme něco našetřeno abychom ušetřili na nájmu. Rozdíl v měsičních nákladech v případě vlastnictví a pronájmu může být i trojnásobný. V našem vlastním případě cca 2.2x.
Při hledání pronájmu jsme vždy museli kontaktovat vlastníka a doufat, že napíše zpět a pozve nás. Poté, co jsme odeslali cca 80 mailů, dostali pozvání na méně než 10 jsme nakonec nemohli přiliš vybírat a skončili v relativně poloprázdném bytě v oblasti typu Vítkovice. Alespoň je zastávka 3 sekundy od vchodu do domu, aspoň to nás uklidnilo.
Prohlídky při nákupu jsou mnohem pohodlnější – na ty soukromé nás pozvali na všechny a pak jsou tu ty veřejné, kde realitní makléři na půl hodiny vpustí stádo chtivců do bytu majitele, který se, pokud není hloupý, vypaří. Každý chtivec u vstupu obdrží letáček se základními informacemi, které si pravděpodobně stejně již přečetl na webu, kde se o dané prohlídce dověděl. Pak odevzdá své jméno a telefonní číslo a konečně je mu povoleno všechno v bytě osahat, otevřít všechna dvířka nebo nakouknout do záchodu či do šuplíků s podprsenkami majitelky.
Stádo je většinou uspokojeno do půl hodiny, pokud ne, tak si ještě popovídá s (někdy až příliš usměvavým) makléřem o počasí, možnosti instalace myčky na nádobí nebo o tom, proč se ta podlaha, proboha, prohýbá ve všech možných místech. Alespoň jsem se konečně prošel po skutečné plovoučce.
Mno a tak jsme jednoho slunného, avšak chladného, nedělního odpoledne zvládli hned 5 prohlídek, seřadili podle různých měřítek jako cena, estetika, lokace nebo jak moc to slušelo makléři, zvážili všechna pro a proti a udělali rozhodnutí. Není kam spěchat.
Všechny koupě bytu tady fungují přes aukci. Je přeci třeba vykouzlit nějaké extra peníze ze vzduchu za pomoci nerozvážných přihazovačů. A tak stejně, jako jsme se rozhodli, že není kam spěchat, jsme se den před koncem aukce jednoho z těch bytů po důkladné diskuzi shodli, že přihodíme. Důkladná diskuze vypadala následovně:
– “Chceš to zkusit?”
– “Tak jo”
Aukce samotná proběhla velmi zábavně. Shrnul bych to tak, že želva opět porazila zajíce. Soupeř přihazoval agresivně, já přihazoval konzervativně, občas jsem jej vyvedl z míry menší částkou okolo kulatých čisel, až mu došla síla a trpělivost. Nebo prachy. Spíš prachy. Ještě ten večer jsme sedělí v kanceláři realitky s vlastníkem a podepisovali smlouvu. Po podpisu, úsměvech i smalltalku ještě makléř stihl prohodit – “To byla rychlovka, co?” Jsem si jistý, že neměl tušení, jak blízko byl pravdě.
No a co teď? Teď přichází na řadu ta zkurvená banka. Zálohu jsme zaplatili vlastními silami – díky tomu nedošlo k žádnému problému. Ještě jsme dohodli, od koho si půjčíme a kolik, já odeslal svoji část z Česka do Švédska a vyrazili jsme do banky vyřešit několik drobných detailů. Ach, jak jsme byli bláhoví.
Když jsme dorazili, věděl jsem, že mé peníze již musí být na účtu. S překvapením jsme zjistili, že ne. Zdá se, že banka může zadržet jakýkoliv obnos peněz a vyžadovat potvrzení o původu. Ideálně ve formě výpisu z účtu a samozřejmě jen v angličtině nebo švédštině. I přesto, že tranfer byl proveden v rámci EU, kde i čeština je úředním jazykem. S tím bych neměl takový problém, dokud jsem nezjistil, že česká banka poskytuje pouze výpisy v češtině – jaké překvapení.
– “No v tom případě si jej musíte přeložit a notářsky ověřit” – znělo od slečny u přepážky
– “A kdo to bude hradit?”
– “No vy, kdo jiný?”
No kdo jiný? Určitě ne banka, která tento nesmyslný požadavek vyrobila.
– “A co takhle nějaké čestné prohlášení?”
– “Bohužel, pane, my vyžadujeme výpis z vašeho účtu – za celý předchozí rok”
To si ze mě děláte prdel, ne? Opět jsem si jen pomyslel. Inu, strávil jsem den na telefonu s finančním družstvem Citfin, kde jsem měl své peníze uloženy, a vymyslel plán. Zkusím to ve třech vlnách. První pokus, i přes původní odmítnutí, je čestné prohlášení a zástupcem Citfinu vygenerovaná SWIFT účtenka platby. Pokud to nezabere, zkusím potvrdit přijem fakturami, které mám i v angličtině a pokud ani to nezabere, tak proste budu muset vysolit litr za notářsky ověřený překlad.
Po odevzdání první vlny, jsem ještě nad sklenkou whisky debatoval se známým, že jestli mi ty kačky nepustí, tak klidně můžeme nakonec přijít o zálohu i o byt. Mno výborně.
Nakonec po 11 dnech, kdy jsem k nim něměl přístup se konečně mé vlastní peníze objevily na účtu. Uf, presumpci viny se podařilo odrazit.
Nyní se vrátíme v čase opět ke dni, kdy jsme poprvé dorazili do banky. Mimo diskuzi na téma mých uzamčených peněz jsme se také informovali na možnost půjčky, neboť potřebujeme překlenout dobu, než se nám otevře termínovaný účet. Předčasné otevření by nás stálo mordu na poplatcích, proto jsme se zeptali, kolik by nás stál překlenovací úvěr. Hurá, bude 3x levnější. No tak v tom případě o půjčku za těchto podmínek žádáme.
O týden později příchází poštou dopis, že si někdo proklepnul naši bonitu a o další týden dopis s návrhem smlouvy – nebo jsme si alespoň mysleli. Avšak datum špatně, a navíc ještě poplatek. Říkám: “zajdeme do banky a fixneme to”.
– “Bohužel, tato smlouva nelze fixnout, ta je fixní”
– “To vážně? V tom případě o tuto smlouvu nemáme zájem. Můžeme požádat o novou?
– “To bych vám nedoporučovala, již jsme informovali úvěrový registr”
Takže mi říkáte, že musíme podepsat tuto smlouvu, která je pro nás naprosto špatná, nevýhodná a nesplňuje to, co jste nám slibili? Ano, přesně to paní říkala. A k tomu přislíbila ještě další poplatek za případné předčasné splacení smlouvy, aby nám nebylo líto.
– “Další poplatek? Ale nám bylo výslovně slíbeno, že takový poplatek tam není”
– “Aha, tak já se ještě poradím na vyšších místech, můžete přijít zítra?”
A tak jsme přišli o den později do banky v den výplaty půjčky.
– “Tak ten poplatek za předčasné splacení tam není”
Řekla paní vítězoslavně. Ale již nijak nekomentovala původní poplatek, který nám zvýšíl cenu půjčky o 50% ani špatné datum. Mno tak asi budeme muset podepsat, když se nedá nic dělat, jinak už nám nikde nikdo nepůjčí s takovým zápisem v registru. A tak odcházíme, smutní, ale aspoň je vše vyřešeno.
Haha! Říkal jsem vyřešeno? Na druhý den telefonát z banky, že jsme tu smlouvu podepsali špatně a že musíme ještě přijít a smlouvu připodepsat. Cože jako že co? Vždyt jsme tu smlouvu podepisovali přímo před paní, ještě opakovala “Podpis sem, a sem, a sem datum”. Tak prý se jedna kolonka ukryla pod žlutým post-it lístkem. A tak další navštěva v bance.
Tento zádrhel měl ale nečekané vyústění. Protože “dopodepsaní” proběhlo až den po datu na smlouvě – a tedy půjčka nemohla být vyplacena v řádném termínu, světe div se, najednou bylo možné datum posunout.
Hotovo? Ale kdeže. Ještě jednou se musíme vrátit k prvnímu dni návštěvy. Úplně první bod, kvůli kterého jsme do banky šli byla žádost o administrátora převodu peněz – což je podmínka předání klíčů k bytu. A tak jsme se ještě před odchodem ujišťovali, že banka kontaktuje našeho makléře.
Týden před předáváním nám volá makléř, že ještě neslyšel od banky, ohledně té administrace transferu. A tak zase spěcháme do banky, abychom zjistili, kde je problém tentokrát. Tak banka na vyřízení administrace zapomněla. Nebo se vysrala. Tentokráte ale určitě zařídí.
A tak do banky jdeme zase o den později, protože nám neřekli, že k tomu vlastně ještě musíme podepsat papír a zaplatit tučný poplatek.
Předávání bytu je zítra, změna banky za měsíc.