Na Karlově námestí znám křižovatky jak své boty, tak jimy vždy probíhám na červenou. Ne nestydím se, opravdu se za to nestydím. To jen pro ujasnění. Dnes jsem tam tudy proběhl jako asi milionkrát předtím. Ovšem hned za křižovatkou si mě vyhlídl usměvavý policejní ofisr.
„Dobrý den mladý muži.“
„Dobrý den, co si přejete? Provedl jsem něco?“ Hraju blbého, no uznávám, že někdy hrát nemusím, ale teď jsem na to vyložene vsázel, bohužel nemám hluboký výstřih, takže mi to bylo zjevně k ničemu a prostě ofisr si musí nějak na živobytí vydělávat.
„Jste si vědom toho, že jste přešel na červenou?“ Jde tvrdě na věc…
„Nooo“ přemýšlím a dávám si na čas… „asi ano.“
„OK“ vytahujíc bloček „tak to máme 250 korun pokuty. Vaše doklady prosím.“
Zaplatil jsem už i více, no což moje chyba, „no tak to se nedá nic dělat“ tahám peněženku z kapsy a ohlížím se na křižovatku, která mě bude stát výše zmíněnou sumu.
„Snížím Vám to na 200 korun, když mi slíbíte, že si budete dávat příště pozor na přecházení na červenou, ok?“ držím se pravidla, že nikdo vám nemůže dát, co já vám slíbím, takže přitakávám, ale přesto nepřestávám sledovat onu osudnou křižovatku, ke které se blíží grupa natěšených turistů.
A stalo se co muselo, tato grupa rázným krokem vykračuje křižovatkou a na semaforu krásně svítí červený pajďulák. Grupá čítá cosi okolo 15 lidiček. Mrknu po ofisrovi a zatvářím se značně nevinně. Chtěl jsem pronést něco hodně peprného, že si počkám na to až je šecky zkasíruje, ale raději jsem více neprovokoval.
Ofisr nahodil hodně rozpačitý výraz a se slovy „mějte se pěkně a držte se Vašeho slibu, nashledanou“ přeškrtl papírek co teď celou dobu vypisoval a s podpatkovou otočkou razil neznámo kam.
Škoda jen, že v hospůdce kam jsem měl namířeno neměli mé oblíbené jídlo kuřecí „Paela“. Aspoň to mám na koho svést, ikdyž mě to moc neutěšuje, ale těstoviny s kuřecím masem, nivou a olivami nejsou vůbec špatná náhražka.