To, aby Vám pokojem běhala myš, živá myš, se jentak asi stát nemůže, ledaže jste bordelář a nebo vášnivý myšař. Já jsem možná jen ta první varianta. Bordel v pokoji mám, ale je to ten bordel ve kterém se vyznáte jen Vy. Aneb jak se říká, pořádek zvládne každý hlupák, ale chaos jen inteligent. No ale vraťme se zpět k myši. Naši sousedi, žijí uprostřed džungle odpadků a pneumatik. Běhají mezi tím malé děti, prostě když si představíte skládku komunálního odpadu, tak přesně tak vypadá jejich zahrada. V těchto odpadcích žije obrovské množství hlodavců, myši, potkani, rejsci, prostě všechno čemu voní odpadky. A tady začíná moje soužití s myší nebo možná rejskem, bohužel nejsem v tomto odborník, tak to moc nerozeznávám.
Rád si v těchto dnech horka nechávám otevřené okno přes celý den. Milé malé zvířátko zvládlo vylézt po stěně domu a vlézt mi tímto oknem do pokoje. Někde se ukrylo a žilo si spokojeným životem. Odjel jsem na týden s děckama na tábor a tak se myšička těšila samotě a klidu, který ji zajisté můj pokoj poskytl. Po návratu z „dovolené“ byl můj pokoj nápadně cítit myšinou. No co se slovy, že každý sme nějaký jsem pouze vyvětral a neřešil to. Ovšem jen do té doby než mě v pátek v noci vzbudil podivný zvuk. To se prostě nedá přesně popsat, ale znělo to jako když mi někdo šoupe s myší, tou počítačovou, mačká zběsile tlačítka a točí skrolovátkem a u toho trhá papíry na malinkaté kousíčky. Jakýkoliv můj pohyb a pokus zjistit o co jde končil naprostým tichem a za další, byla tam naprostá tma, takže to bylo celé bezvýsledné. K ránu, tuším cca 5 hodin, kdy už bylo vidět a pohyb se opakovaně ozýval, jsem vykoukl z postele a zjistil, že mojí čokoládu ohlodává hlodavec velikosti malinkaté myšičky a přitom stojí na mojí počítačové myši a používá ji jako podpěru.
Druhý den, jsem se pustil do hledání tvorečka. Našel jsem jej hluboko v izolačním krytu na trubkách. Chytit se, ale nedal. Chtěl jsem jeho krev. Můžu v pokoji spolužít s kýmkoliv a s čímkoliv, ale kdo se dotkne mojí čokolády, ten je adept na smrt. Začal jsem tedy vymýšlet plány, jak bestii ulovit a zneškodnit. Sestra mě dopředu upozorňovala, že ji hlavně nesmím dát jméno, protože tvor mající jméno není vhodný pro smrt. Což se mi začalo líbit. Obvzláště po tom, když jsem pronesl, že ji ulovím a dám si ji do akvárka a nechám si ji. Proto jsem ji začal důvěrně říkat Karlička. Oka, trochu infantilní jméno, ale v tu chvíli mě nic směšnějšího nenapadlo.
Při dalším rozhovoru se sestrou sebou najednou trhla. Ta sestra. Skočila na židli a začala křičet. S obrovským úsměvem jsem sledoval myšičku, jak se stěhuje z úkrytu v izolaci do vedlejší místnůstky, která slouží jako menší odkladiště nepotřebných věcí. Byla tak roztomilá, že bylo rozhodnuto, že nezemře.
Večer jsem sestrojil důmyslnou past. Potravinářská krabička do mikrovlnky, kostička čokolády, špejle a nit. Zalehl do postele a v klidu usnul, ovšem za necelou půlhodinu byl můj spánek ukončen štracháním. Opatrný přesun k hraně postele a malou baterkou jsem si posvítil do míst odkud se to ozývalo. Ano byla tam, mrška. Ale byla nějaká chytrá, bo vystrkala čokoládu mimo past a pak ji podsekla. Grrrrr. Zatleskal jsem, abych vyplašil zloděje a šel předělávat past. Oddělil jsem špejli a návnadu, přivázal nit na špejli a natáhl si ji do postele. Finta, s tímhle určitě hlodavec nepočítal. A taky že ne. Během chvilky ticha se zpoza monitoru vynořil útočník a šupla pro kus žvance. Rychlý škub a je uloveno. Zatížil jsem pastičku lahví vody a sledoval prcka, jak nevěřícně zjišťuje, že není cesty úniku.
Druhý den ráno jsem začal plánovat kam svůj úlovek umístím, co to je vlastně za tvorečka a čím se živí atd. Bohužel, čím více jsem nad tím přemýšlel, se mi milé myšky začalo být líto. Celý život žila ve volnosti a teď bych ji měl já trápit a držet v zajetí. A tak kolem čtvrté odpoledne, když jsem se patřičně rozloučil polibkem, stiskem tlapičky a žvancem v batůžku se souřadnicema GPS, kdyby se chtěla vrátit, jsem opatrně myšku naložil do krabičky, odvezl do lesa a vypustil na svobodu.
Tímto končí můj příběh, jak jsem se stal lovcem a vrátil se do prehistorické doby, kdy to byl jediný způsob obživy. Doteď mi, ale vrtá hlavou jediná záležitost. Jestli tvoreček byl u mě v pokoji vážně tak dlouho, tak co celou tu dobu pil? Jídla tu bylo dost, mám tu zásobárnu čokolád, sušenek a já nevím čeho všeho pro případ, že bych dostal v noci hlad. Ale vodu neměl kde získat. A pochybuju, že si přisla s čutorou. Hmmm…
23.33, 5. 11. 2007k
super :))