Když jsem se včera bavil s kamarádem o tom, že nemám čas pařit Diablo 2, protože musím udělat hromadu práce, se mě zeptal proč, proč si to nenechám na další den. Zajímavá otázka, ale mě to nezaskočilo a odpověď zněla, že si chci udělat pátek jako den volna. Do té chvíle to byla hodně dobrá odpověď a ještě zajímavější myšlenka, jak si ten den užiju. Ovšem každý máme na den volna asi jiný názor. Ten můj měl být stráven oběhnutím jistých institucí, menší nákup a pořešení výbavy kanceláře.
Ranní brzké vstávání, silně neplánované, bylo ve znamení skype konverzace s majitelem spolupracující firmy, stejně se nic nepořešilo. Trošku se to natáhlo a předpokládaná dvanáctá hodina na opuštění domova se začala zdát jako nereálná. Stihl jsem to. Na úkor oběda. Bageta zakoupená cestou, nic moc. Menší chvátací akce do banky, abych to měl co nejdříve za sebou, skončila též fiaskem. Polední pauza. Samozřejmě, že jsem dorazil přesne na jejím začátku, takže vyhlídka na hodinové čekání, nic moc. Vzdávám. Procházka přes půl města mi přišla jako dobré odreagování před další částí zařizování. Koupě zámků do dveří do kanceláře.
Na můj ukazující prst a slova, že chci ten a ten zámek jsem dostal zákeřnou odpověď. „Ste si jistý, pane, že víte co přesně potřebujete?“. No, po položení této rafinované otázky jsem silně znejistěl. Možná, že v tuto chvíli bych si ani nevzpomněl, proč jsem tam vlastně přišel. Ok. Tak zkouším pomalu zjišťovat, zda je opravdu mé přání tak absurdní. Je! Člověk by netušil jaké všechny rozměry se u obyčejné vložky do zámku dveří dají určovat, bohužel neznám ani jednu a odhad podle oka paní za pultem zjevně neuspokojil. Kdyby nebyla tak o sto let starší než-li já, tak bych se ji možná i pokusil ukecat (čtěte sbalit), ale její pohled jasně říkal: „Když tomu nerozumíš, tak se do toho neser chlapečku“. Rezignace a taktický ústup. Změřím a raději přijdu znova.
Smutná cesta do kanceláře, ale já se dnes nevzdám a aspoň něco se mi podaří zařídit. Zvoní telefon a tam pán od zabezpečovačky, že má pro mě vše připraveno a potřebuje číslo na PCO agentůru. No tak jsem ho nadiktoval, první úspěšná dnešní akce za mnou. Pokračujeme dál. Kolega volá, že je na cestě, že vyzvedl vizitky. Super. Dorazím, vizitky vypadají ok, vytáhne i razítko, no úplně se rozplývám. Hodíme hned jednu testovací verzi na papír, vypadá opravdu úžasně. Tak když nejsem úspešný já, tak aspoň někdo. Odešel domů a já tu mám ještě na dodělání nějaké věcí pro klienta a začínám mířit domů. Ovšem kolegova zpráva na ICQ mě dostává do varu: „mrkni na to razítko, sou v něm chyby v písmenkách L a I“. A fakt sou, přesně tak jak jsem popisoval, když jsem se na něj díval u náhledu. Tehdy jsem byl odpálen, že mám starou verzi Acrobat Readeru a že mám mít tu nejnovější. Zjevně výrobce používá stejnou jako já předtím.
Teď sedím ve vlaku, za chvíli budu vystupovat a přemýšlím nad smyslem a úspěšností dnešního dne. A hodnota nula, která mi po různých přepočtech a pokusech vypadává mě opravdu znepokojuje. Takže pro příště, žádný den volna, ale prostě klasický pracovní den, který celý proflákám, ale ve výsledku jsem spokojený jak jsem toho hodně zařídil…