Dnes jsem řešil nákup zámků do kanceláře část druhá. Vybaven naměřenými hodnotami přímo ze dveří jsem byl již za hvězdu a zámky jsem během pěti minut vítězoslavně svíral v rukou. A to ještě o tisíc korun levněji než jsem původně zamýšlel. Přede mnou byla už jen návštěva finančního úřadu a pořešení oběda, protože můj žaludek se začínal silně hlásit o svá práva.
O délce fronty před okýnkem raději moc hovořit nebudu, ale podařilo se mi tam díky skupince dost zmatených děvčat předběhnout a vyřídit vše behěm cca 15 minut. Takže už jen obídek a bude to. S myšlenkou kam zapadnu a co si dám sem chvátal po schodech finanční budovy a nevšímal si okolí. Ovšem ve dveřích mě z podřimování probudila tak krásná slečna až jsem si málem rozbil tlamu o otočné dveře. No co, za blbost se platí. Do detailu ji popisovat nebudu, ale je to ten typ slečny za kterou se prostě musíte ohlédnout i kdyby vás to mělo stát život.
Byla prostě úžasná, prostě taká kost, nad kterou každý chlap potají sní, že ji dostane do postele. A navíc mě oslovila. Tak něžně. „Mladý pane…“, byl jsem v sedmém nebi. A pak sem padl těžce na hubu a to z hodně velké výšky. „…neměl byste ohěň?!“, dodrmolila s cigaretou před ústy. Neschopen čehokoliv z náhlého vzestupu a následného tvrdého pádu jsem jen ztěží ze sebe vyklopil hlasem, který by mi ani hrobník nemusel závidět, „NEMÁM!!!“.
Možná jsem divný, ale jedinou věc kterou na slečnách k smrti nenávidím, je cigareta. V tu chvíli je můj věškerý zájem o ni ta tam a to i kdyby to byla ta nejnádhernější žena, kterou jsem kdy viděl a i kdyby byla poslední k dispozici na celém světě. Sám jsem nekuřák, upozorňuji, že nekouřím cigarety. Cigaretový tabák a jeho kouř je pro mě ta nejodpornější věc pod sluncem. Jsem ochoten to vytrpět jen ve dvou případech. Když jsem na návštěvě u své babičky, kouří přes 50 let a ačkoliv se snaží omezovat a nejlépe úplně přestat, nejde jí to, ale je tam vidět obrovská snaha a tu oceňuji. A druhý případ je když jsem někde v hospodě, ale i to omezuji tím, že si vybírám nekuřácké podniky. Z mých kamarádů nikdo nekouří a tak to není pro nás nikoho překážka a když je tak si tu svoji chvilku jde odbít někam ven a zpět přijde spokojen a nikoho tím neobtěžuje.
Ale vraťme se k naší slečně. Omráčen jsem pokračoval dál ulicí a hledal kam zapadnu na zmiňovaný obídek. Vyhrála to jedna nejmenovaná pizzerie, kde se na vývěsní tabuly pyšně chlubila poledním meníčkem s pivem za 95Kč. Přibližně minutu po mě se u stolu vedle, k mému úžasu, objevila ona slečna, od číšníka si dost svůdně vyžádala oheň a ten ji jak krotký beránek posloužil. Objednal jsem si a čekal na lahodný pokrm. Ovšem sled následujících událostí mě natolik uzemnil, že jsem dojedl tak rychle jak to jen šlo, zaplatil a utíkal z toho podniku neřesti. Ve dveřích se objevila kost číslo dvě, nevěděl jsem kam s pohledem, přisedla ke kosti číslo jedna a hned se pustily do rozhovoru, která kde byla, jak bylo v práci či ve škole a co kluci a tak. Během třiceti vteřin stihla zapálit cigaretu sobě i kolegyni a vyklopit tolik informací, že by i nejvýkonnější počítač byl silně zahlcen.
Když se ve dveřích objevila kost číslo tři a scénář se opakoval, cigareta a přehršle informací, bylo toho na mě opravdu moc. Balil jsem věci a zdrhal, platbu jsem nechal raději na bar a rychle pryč. Jestli tyto tři existence do této pizzerie chodí častěji tak toto restaurační zařízení ztratilo jednoho zákazníka. MĚ.
Tímto prosím všechny děvčata a to i ty sebekrásněší, kuřte raději něco jiného, cigareta vám ubírá hodně bodů a dost chlapů to odrazuje… minimálně mě.