Můj první příspěvek měl být o blozích jako takových, ale prostě jsem nebyl schopen napsat něco delšího a souvislého na toto téma. Navíc spousta lidí, při jeho zakládání napíše něco o blozích. A přitom je to ve velké spoustě případů jediný příspěvěk, který daná osoba napíše. Psali jste někdy deníček? A vydrželi jste u toho? Pokud ne, pak pravděpodobně nevydržíte ani u psaní blogu.
Když jsem po spoustě let nahlédl do svého deníčku, musel jsem se smát.
Můj deníček byl sešit s tvrdýma deskama. Bílomodrý károvaný motiv polepený několika samolepkama od štítku se jménem po velký nápis “TAJNÝ”. K tomu tzv. 3D nálepka nějakého pěkného auta.
Nikdy jsem nebyl na používání barev. Ani tehdy. podle školního vzoru vpravo datum, uprostřed podtržený nadpis, pokud nějaký byl.
Na první stránce byla v té době hrozně módní hláška, kterou měl v deníčku snad každý v těchto letech. Pamatuji si ji doslova:
“Můžeš kreslit, můžeš psát, ale listy netrhat”
Na dalších stránkách pak texty o tom, jak mi mamina nechce dovolit tohle a támhle to, jak je mě to štve a někde dokonce i pokusy o urážky. Jinde zase najdu “příspěvky” o tom, jak bylo ve škole, jak bylo venku, kam mě vzala babi na procházku nebo na dovolenou. Asi nejčastěji v něm ale najdu perfektní popisy krásných holek, které jsem potkal a po kterých sem toužil. Někde až příliš detailní. Ostatně koho proboha zajímá velikost nohy? Zvlášť v těch letech, kdy se to měsíc od měsíce mění. Ale já si to napsal.
Pokud jste si také psali deníček, jistě jste se při jeho zpětném čtení pobavili nebo časem pobavíte.
Každopádně můj deníček byl tajný. Nikdo ho nesměl vidět. Když se jej někdo pokusil dotknout, chránil jsem ho vlastním tělem. A blog že má být internetový deníček? Blbost. Vždyť to si může přečíst úplně každý.
Blog je prostě zápisník extroverních lidí, kteří se chtějí chlubit. A jestli jak se říká – zlé jazyky tvrdí, že – blogerů je více než čtenářů blogů, pak je to asi pravda. Nakonec to končí s TopList nebo NaVrcholu počítadlem, nad kterým dnem i nocí sedí blogger a sleduje, kolik lidi si ten jeho výplod čte.
Můj deníček nevydržel ani rok. Pochybuji, že bez vnějších přičinění by vydržel můj blog. Nevydržel ani kolegův. Jenže oba z nás máme v sobě jistou dávku soupeřivosti. A proto jako bratři ve zbrani zakládáme multiblog. Myslím, že tohle by nás mohlo aspoň trochu donutit přispívat. Nakonec nás snad bude více a rozjede se to. A nebo zanikne jako spousta jiných blogů. Ale i pokud zanikne, bude jeden z mála zaniklých multiblogů.
Tož do toho. Kdo napíše ten druhý?