To se zase tak jednou v práci kolem půl třetí těším domů, když si uvědomím, že mám ještě povinnost. Slíbil jsem totiž bývalému spolužákovi, že se s ním sejdu. Navíc jsem to nemohl zrušit, protože jsem už den předtím na domluvený sraz nedošel. Aspoň využiju kolegyni, která jezdí směrem do centra svým motorizovaným vozidlem. A navíc je fešná.
Cestou, kterou s náma absolvovala i druhá fešná kolegyně sme začali probírat, co budeme provádět o víkendu. Ridička hned začala vyprávět o luxusním srazu s bývalýma spolužačkama, garden party a dalších akcích. Tiše jsem jí záviděl. Tež bych se vtěrnul na sraz, kde by bylo tolik slečen. Druhá zase plánovala návštěvu babičky a kdoví. Mno já jsem nakonec oznámil, že hodlám celý víkend odpočívat, neboť jsem byl stále ještě utahaný z Chundru. Dál jsem spíše jen poslouchal zážitky s taxikářema z Finska, kde strávily týden na služebce.
Byl jsem vyhozen na půl cesty. Naštěstí na té zastávce stál autobus, kterým sem se měl dostat až na místo. Výborně. Vypadá to, že tam budu ještě dříve. Nakonec to vyšlo tak akorát a přesunuli jsme se do hospůdky, ve které jsme užívali poklidného večera i den předtím.
Debata začla na téma vývoje her, počítačů apod. když jsme pak zasedli, začali jsme se motat okolo posilování. Což nakonec vyústilo k domluvení společného tréningu, kde bych měl dostat nějaké odborné rady, okolo toho, jak cvičit. Jak se říká, sportem k trvalé invaliditě, takže to nechcu provokovat a raději si nechám poradit od fachmana. Mezitím se objevil známý člověk, který zde rozváží pizzu.
Nakonec jsme se dostali k jádru pudla – a to spoření a pojištění. Tak si tak přivydělává. Nejprve sme probrali, jaké typy finančních služeb znám. Pochopitelně ne mnoho. Prakticky jsem se zasekl u spoření a pojišťení. Dostal sem tedy školu a poměrně rychle jsme se dostali až k důchodovému pojištění, což by mě prý mělo začít pálit. Brzy prý vláda schválí povinné důchodové pojištění a proto bych se měl začit rozhodovat, kde jej zařídit.
Mno měl jsem v sobě 2 pivka, takže moje pozornost už byla trošku rozptýlená, ale hlavně mě to příliš nezajímalo. Když tedy ze sebe vysypal veškeré rady, doporučení a objektivní srovnání, řekl jsem mu, že nad tím momentálně neuvažuju. Nakonec jsem jej pozval na tu jednu desítku a po jeho odchodu jsem dopíjel to své druhé.
Nechtělo se mi domů, tak jsem vytasil svou příruční cihlu s klackem a připojil se na IRC, kde jsem zjistil, že kolega je někde v centru a nakupuje. Hned jsem mu volal, ať okamžitě vystoupí z tramvaje a staví se za mnou. Nakonec dorazil ještě další na své brand new koloběžce, známý skončil s rozvozem a seznámili jsme se s obsluhující. Zavírají tam sice v 11, ale domů jsme se vydali až kol jedné hodiny.
A to jsem se těšil na odpočinek doma za PC.