O půl sedmé jsme se zvedli a šli na autobus, kterým měl přijet další ze skupiny. Taky že přijel a když vystoupil, ihned jsme ho donutili znovu nastoupit. Protože sme měli namířeno přímo do akce. Svezli jsme se o několik zastávek dále, již posilněni každý svým počtem piv. Nebylo to jednoduché a již přesunu se nezúčastnil jeden z plánovaných členů. Když jsme dojeli, posilnili jsme se a vyrazili k našemu cíli.
Všechno vlastně začalo několik měsíců zpět, když jsme s jedním ze známých usoudili, že uděláme něco pro své zdraví a místo do hospody se půjdeme projít. Byl přece docela hezký den. To znamená, že jsme nejspíše byli švorc. Po nějaké době bezcílného toulání jsme dorazili až ke staveništi. Při návratu nás ovšem napadla myšlenka.
Po několika měsících, 2 týdny před otevřením ovšem přišel další impulz, podniknout tuto akci. Čekali jsme od toho kvalitní zážitek a příběh, který se stane legendou. V den, kdy se měla akce konat to začlo velice nenápadně na stoce, když se všichni probudili, navzájem se každý s každým pozdravil a začal dvouhodinový neutichající spam o tom, jak to dnes zorganizujeme, kdo se zúčastní a kolik nás vlastně bude. Plánovali jsme decet (tedy lidí stejně jako dva kvintety). Když se nakonec nepodařilo přemluvit pražáka, který vlastně ani nepřekvapil, vyrazili jsme natankovat do nejbližší a zároveň nejoblíbenější hospůdky.
Dlouhé čekání na členy orchestru bylo ve znamení několika pivek a když se konečně sebrali všichni lidi, o půl sedmé jsme se zvedli a šli na autobus.
Nakonec jsme dorazili na staveniště, které už ale nevypadalo tak, jako před těmi pár měsící. Stavba se posunula dále a tak jsme vlastně stáli na spíše více než méně hotové dálnici. Posilněni jsme začali před-chce-hrou, kdy jsme začali vymýšlet slovíčka, které by nás za střízliva jistě nenapadly. Odtud slovíčko v nadpisu, které vyjadřuje, jaká akce ve skutečnosti byla.
Po nalezení správného místa a určení směru jsme se psychicky připravili, někteří potřebovali také svoji standardní cigaretku. Jenže to už všichni začali být nervozní a nepříjemný pocit v podbřišku naznačoval, že musíme začít.
Nakonec náš kvintet zahrál klasickou skladbu v podání zkušeného kvintetu. Jediným záznamem akce je fotografie, na které se můžete dovědět, jak to vypadalo.
[* http://galerie.jak.cyp.cz/ruzne/Dsc00003resized.jpg *] .<>