blog.jak.cyp.cz

Po předchozí Chalupa chalupě byl tento týden skutečně unavený. V pondělí jsem sice došel do práce tak, jak jsem měl, ale úterek a středa byly ve znamení příchodů domů za tmy, což bylo dáno pozdějšími příchody do práce. Ve čtvrtek jsem zaspal, takže další den, kdy jsem se z práce dostal až po půl šesté. V pátek jsem konečně dorazil domů už před čtvrtou a tak bylo co oslavovat.

Nikdy nezačínejte chlastat moc brzo. Čím dříve to uděláte, tím dříve budete končit. Už v půl páté jsem seděl v hospůdce a nechal se porazit od zkušenějšího hráče kulečníku. Pak trocha filozofických debat nad čtvrtým pivem. Za dnešním stavem rozhodně stojí 5 piv do šesté hodiny, moje vlastní lenost a založení od svého patrona.

Po čtvrtém pivu už volám kámošovi, neboť dobře vím, že patron se brzy vytratí a rozhodně se mi nechce přesouvat domu. Páté pivo již bylo vypito v jeho společnosti. Od této chvíle se už obrazy začínají trochu mísit. Začali jsme shánět další společnost, ale byli sme odbyti, že se sedí v jiné, mnou ne přiliš oblibéné hospodě. Alkohol s lidma dělá divy, a proto jsme se zvedli a vyrazili za nepříliš oblíbenou společností.

Když jsme konečně dorazili a prozkoumali tento pajzl, zjistili jsme, že zde se nikdo nenachází. Spěšná kontrola okolních dvou hospod vedla ke stejnému výsledku. Ve světě mobilní komunikace jsme se tedy dostali až k telefonní budce a začali cíli volat. Z nějakého pochybného důvodu bylo ale na druhém konci bezdrátu vypnuté zvonění, takže jsme se nikam nedovolali. Co jsme se ale dověděli den na to bylo, že ta telefonní budka, ze které jsme volali se nacházela asi 10 metrů od hospody, ve které se náš člověk nacházel.

Velice naštvaní jsme tedy vyrazili do jiné hospody za jinou společností. Náš příchod vyvolal rozruch a pivo bylo do pár minut na odlehlém stole, okolo kterého najednou seděla veškerá společnost.

V tomto lokálu se taky odehrála další příhoda. Kolega, který se pár let zpátky věnoval kickboxu a v této době hodně okupuje posilovnu dostal ránu přímo na oko ode mě. Neví se proč, při jaké příležitosti ani jak, ale co vím je, že má ode mě nádherný monokl. Celé storka byla nakonec podtrhnuta druhý den ráno, kdy se tento probudil s polepšovnou v hubě a na cestě pro vodu potkal svoji máti, kde se odehrál tento rozhovor.

Máti: Co to máš pod okem?
Kolega: Tomu bys neuvěřila, Davo mi dal bombu.
Máti: A tys ho kvůli toho svlíkl?

A tady opět chybí další střípek celého puzzle, které skládam celý den. Po návštěvě tohoto lokálu jsme se přesunuli do další hospody, v tento čas již ne jiného, než typu nonstop. Tady jsme své žily kromě alkoholu naplnili další návykovou látkou a toto se naprosto podepsalo na dnešní situaci.

Když mé tělo konečně pochopilo, že se ho snažím otrávit, dalo mi bídu. Vyšel jsem na vzduch a snažil se to rozdýchat. Tady ale končí celý příběh, jak si jej pamatuju já. Následuje mnoho útržků, ze kterých se stále snažím postavit obrázek minulé noci.

Ráno jsem se probudil doma a začal jsem řešit několik otázek. Kde mám bundu, proč mám špinavou botu nebo jak jsem se dostal domů. Jsem si jistý, že v tom sehrál roli taxík. To dokážu říct podle toho, že sem si vybavil, jak vystupuju před svým barákem. Nevím, kolik jsem mu zaplatil ani jak jsem se dostal do blízkosti toho taxíku nebo jak jsem do něj nastoupil.

Další informace je to, že jsem telefonoval. A ne jednou. Doteď tomu neveřím, neboť i přesto, že jsem o tom byl informován si toto nepamatuju. Výpis hovorů v telefonu je ale bohužel přesvěčivý důkaz o tom, že se to muselo udát. Kolega na tom nebyl o moc lépe. Když jsme se dostali k tomu, kdo vlastně na této akci byl, objevil se člověk, o kterém ani netušil.

A z celé této akce vyplívá jediné ponaučení. Nechlastejte. Alespoň ne před večerními hodinami. Ja mám za sebou svůj pivní rekord a nepamatuju si ho, takže to pro mě nemá žádnou hodnotu. A to že mezi tím byl i tvrdší alkohol? Tak to mi možná jenom pomohlo.