Pár dní zpátky při cestě někam úplně jinam sem si na zastávce všiml zalaminované žluté cedulky důležitého upozornění o změnách na některých linkách MHD. Ano, viděl jsem ho ten den i dříve, ale nevěnoval jsem mu velkou pozornost. Kdyby tam něco bylo, jistě bych si toho všiml sám. Jaké by bylo mé překvapení, kdybych stálou linkou, která již funguje určitě něco kolem 13let nedorazil do práce.
Oni se prostě rozhodli zavedenou a léty proveřenou linku velice rázně změnit. Takže již nejezdí tak, jak jsem před čtyřmi roky jezdil do školy. Pánové nahoře opět rozhodli na základě statistiky a dost možná i na základě světové finanční krize.
Takže v den, který byl průnikem množin “ještě jezdí po staré trase” a “jedu do práce” jsem se rozhodl začít trénovat na pondělí. Ráno jsem se probudil a zjistil si, v jakých časových intervalech jezdí spoj, který odteď bude mým tradičním místem probouzení a vyrazil.
Nutno také dodat, že ranní cesta na zastávku mi doteď trvala nějakých 1 až 2 minuty, kdežto od nynějška budu muset šlapat celých 5 minut! Kdo mě zná, chápe mé “rozladění”. Na druhou stranu aspoň více využiju dárek, který jsme dostali v práci – krokoměr.
Včas jsem dorazil na zastávku a už společně s mnoha jinými lidmi naštvanými zrušením naší společné linky do práce či školy napjatě vyhlížel tu obrovskou změnu v mém životě. Vyhlíželi jsme zřejmě vražednými pohledy, protože se tramvaj, která dle jizdního řádu měla přijet ukazala až mnohem později v doprovodu druhé. První dojem je nejdůležitější, říká se a tenhle se tedy rozhodně nepovedl. Zmrzle a rozmrzele jsem nastoupil a zjistil, že tady se bude velice špatně dospávat. Tramvaje jsou totiž mnohem hlučnější, než autobusy.
Cesta z práce. Rozhodl jsem se nedat na ten první dojem a nevyužíl poslední možnosti svést se v “luxusním” autobuse a vyrazil na tramvajovou zastávku. Tentokráte už přijela včas. Bohužel klidné jízdy jsem se opět nedočkal, kromě hlučnosti se totiž objevil druhý problém těchto kolejových vozidel. Není možno předjet jiné, které se pokazí před vámi. A tak po několika zastávkách sedím a koukám, jak zastavujeme nedaleko křižovatky. Moje cesta tak skončila cupitajíce v mrazu ještě ňejaký ten kilometr pěšky.
Dnešek je prvním dnem, kdy změny jízdního řádu vešly v platnost. V práci jsem se bavil s kolegou, kterého jsem minulý týden varoval, jak se věci mají – samozřejmě dnes nastoupil do inkriminovaného autobusu a skončil někde úplně jinde než v práci. I když první 2 písmenka souhlasí.
Nemohu se dočkat, až si užiju více takových příhod v době budoucí…