Zjistil jsem jednu docela zajímavou věc. Když jsem přemýšlel co tu napsat, nikdy jsem se nedostal k rozumné délce příspěvku aniž bych neškrábal úplné ptákoviny (možná jsem perfekcionista, ale prostě to musí mít nějakou úroveň…). A dneska jsem na to přišel – nebudu blogovat, budu hlodat…
Nad blogem musí člověk dlouho uvažovat, nebo ho musí něco pěkně štvát a to vyžaduje přípravu. Kdežto typický hlod je spíše kratší, možná i úsměvný a vyjadřuje momentální hnutí mysli pisatele…
Je pravda, že pisatel se na hlod za týden podívá a řekne si: “Bože, to jsou kecy” ale přijde mi, že má mnohem větší exhibicionistickou hodnotu. Právě proto, že je tak krátký – člověk ho napíše bez toho aniž by o něm příliš uvažoval, čímž se vlastně dokonale odhaluje. (A o to nám, internetovým exhibicionistům přeci jde, že?).
Už i to slovo “hlod” zní tak správně kratce a úplně přesně vyjadřuje pisatelův záměr. A proto, hlodejme, hlodejme…