Když už se člověk rozhodně, že bude něco dělat, tak to má dělat pořádně nebo se na to raději úplně vybodnout. Možná se poslední dobou tímto heslem řídím až moc striktně. Obvzláště tou poslední částí. A to mi nepřijde zrovna jako ideální varianta pro podnikatele, za něhož se pořád tak nějak snažim považovat, ale čím více nad tím přemýšlím, tak jsem se minul povolání.
Pomalu, ale jistě mi táhne na třicet a tak se snažím si připravit tu cestičku pro zbytek života. Když jsem nedostudoval školy, respektive jednu na více pokusů, tak aspoň budu nějak podnikat a držet se řemesla, které umím nejlépe. Ovšem po tomto víkendu začínám mít dojem, že jsem se měl stát profesionálním hráček počítačových her. No inu, nebylo by to špatné povolání a já bych se neměl špatně. Nejsem žádná herní lamka, ale zase nejsem úplný cvok, co by uměl všechno a ve všem byl nejlepší. Zase se musím přiznat, že mě někdy mrzí, že je někdo v něčem leší než-li já. Ale zas nesmí se to přehánět.
Tento víkend byl ve znamení lehké nemoci a tak kdo by se namáhal nějakým pracovním výkonem, když se může celkem elegantně ulejvat a má na to perfektní alibi. Odstrčení všech pracovních povinností šlo na hodně vzdálenou kolej a herní vášni jsem propadl jak jen nejvíce to jde. Čtrnáctihodinové seance na hlasové komunikaci se stejně potrhlými kamarády a trvale běžící instance Diabla 2 mě provázela celé dva dny. Pondělní zjištění, že práce se za mě neudělala a že se dá celkem reálně udělat až v úterý večer a nikomu to nebude vadit a já si tím můžu prodloužit pařanský víkend o následující dva dny bylo více než rozveselující. A tak myšlenka se stala hmotnou a další dva dny pokřikování po spoluhráčích a běhání po virtuálním světě se stalo skutečností.
Nastal veřer posledního dne, práce není hotova, čas se krátí. OK. Nedá se svítit, musím s tím něco udělat. Ovšem přede mnou se objeví odkaz na náš blog s novým příspěvkem a hláška kolegy, že jaký použijeme systém na náš pomalu vznikající webový celek. Práce šla zase do ústraní a šlo se makat na projektíku. Je něco málo před půlnocí, s webíkem začínám být spokojený, práci jsem už dávno zazdil a hraji si s myšlenkou, že ráno vstanu o něco dříve, abych to stihl aspoň v nějakou rozumnou hodinu. Moc si přeju vstát kolem osmé hodiny. Kdo mě zná, tak ví, že je to pro mě poměrne nereálný výkon. Ale o tom až někdy příště.
No, teď to po sobě čtu a měl bych to nějak shrnout, jak jsem hrozný, že na všechno kašlu a tak. To se ale nestane. Zjistil jsem totiž, že tento způsob života se mi hodně líbí a dokaď mi to bude všechno procházet a nebudu z toho mít potíže, tak nehodlám nic měnit.
Jinak následující víkend je v plánu hromadný sraz hráčů Diabla 2. A já jsem jedním z jeho hostů…
Už se moc těším.