blog.jak.cyp.cz

Ještě než jsem začal psát tento příspěvěk, vzpomněl jsem si na “tohle”:http://blog.jak.cyp.cz/?p=28#more-28. Takže jsem už o této akci psal. Tento víkend se konal historicky
druhý ročník této akce a kvalitou několikrát přesáhl ten předchozí. Jak organizací, tak složením a atmosférou.

Začátek byl ovšem trochu nemastný neslaný. Na akci jsem vyrazil až po šichtě a to ještě později, než se plánovalo v autě, které bylo napěchováno lidma (prý to auto bylo pro 5 lidí, ale není). Když jsme konečně sebrali veškeré osazenstvo, vyrazilo se. Už v autě byli někteří pod vlivem. Což se podepsalo na náladě osazenstva.

Během cesty se dokonce využila součást mého nového mobilního telefonu a to konkrétně GPS navigace. Osobně jsem se obával, že se svojí leností ji nikdy nevyužiju a velké kecy o tom jak bych se mohl věnovat geocachingu pravděpodobně stejně zustanou za oknem webového prohlížeče.
Varování: Při práci s navigací je vhodné koukat ven z auta a to i přes to, že je všude kolem absolutní tma. Po zadání místa, které se nejblíže podobalo tomu, kam jsme chtěli dojet a několika kilometrech se ozval hlas (jelikož nemám aplikaci korektně nainstalovánu, tak to byl můj hlas) “20, 10, 5 metrů a jsme tady”. Ocitli jsme se v zemi nikoho vedle prázdného baráku a lesa a do ticha se jenom v dáli ozývali pomyslní cvrčci.
Po zadaní nové destinace a sledování jízdy i jinak, než na obrazovce MDA jsme nakonec našli tu správnou cestu a já si tedy vytvořil oblíbenou položku s názvem UCHNCH (U Chalupa na Chalupě).

Náš příjezd byl kvitován velkým nadšením, neboť jsme měli být právě my těmi, kteří je spasí od večné spalující žížně po pivu. Vezli jsme pumpičku na bečku. Nakonec se ale ukázalo, že ta pumpička není ta správná, která by byla potřeba a tak nikdo z osazenstva, které čítalo přes 20 lidí, nezůstal ušetřen těchto muk. Naštěstí bylo dostatek jiných tekutin obsahujících dokonce i několikanásobně více procent alkoholu, než ten zlatý mok, který zůstal uzamčen za několika metry průhledného šlauchu – v bečce.

Za doprovodu stroboskopu tvořeného fotoaparáty započal přací ceremoniál, kde se každý konečně mohl dotknout našeho organizátora. Po předání dárku následoval rituální přípitek každého s tímto člověkem a to konkrétně naběračkou z hrnce magicu (vodka+šampaňské+bigshock). A dárky nebyly ledajaké. Na originalitu si nikdo nemohl stěžovat. Nejzajímavějším dárkem tento den se zajisté stala starší a zřejmě již nefunkční televize, které předcházel gratulant s dálkovým ovladačem. Celý ceremoniál byl uzavřen krabicí harampádí shromažďovanou několik let. Jiní gratulanti ho obdarovali skoro tím samým akorát v lepším balení s nápisem Voltík 2.

Akce byla nakonec nakopnuta taneční muzikou z luxusních reprobeden z dílen Kutila Chala. Ač tato hudba nebyla šálkem kávy dosti lidí, mno z nich se sešlo na parketu a ještě více u pultu s přehrávacím zařízením v podobě Compact notebooku s USB čtečkou karet.
Po slušném alkoholovém hafoboji jsem to zalomil na gauči hlavou hned vedle reproduktoru a k údivu několika lidí mě neprobudilo ani zvýšení hladiny zvuku na pomyslnou maximální hranici a přiložení daného repráku co nejblíže. Holt, když spím tak spím. Nakonec mě z letargie probraly dvě sličné děvy, u kterých bych spíše doufal, že mě potáhnou opačným směrem. Následný hodinový trance mix DJ Michaela Buriana rozproudil krev v mých žilách a já nakonec, jako většina, šel spát až v 6 ráno.

Někdo by si mohl myslet, že tato luxusní akce skončila. Opak je však pravdou. Po přežití velice ospalého odpoledne sledujíce Bugse Bunnyho se příjezdem nových učastníků opět spustil kolotoč přání, dárku a kalby. Ještě před tím, když jsem se s jistým člověkem bavil o tom, která pisnička bude tzv. hymnou akce, jsem mu nebyl schopen odpovědět. Když byl ale náš oslavenec obdarován písní “Chalup má velkou brašnu” za kytarového doprovodu songem “Láďa má velkou hlavu” právě tohoto člověka, již jsem mu byl schopný odpovědět docela přesně.

Akce se opět rozjela, ale tentokrát ne díky hudbě, ale díky příjezdu konečně funkční pumpy na bečku. Tentokráte se tančilo prakticky v celém obývaku a na své si určitě přišel milovník jakékoliv hudby.

Ten den jsme se s kolegou, který byl takzvaně na stejné vlně jako já, shodli na tom, že akce by se dala srovnat s typickou americkou týnejdžrovskou house-party. Od hudby a “parketu” v obývacím pokoji, přes diskutující skupinky mimo něj a uživající si páry v pokojích na patře až po nejen-kuřáky úplně mimo budovu.

Akce byla zakončena v neděli klidnou hudbou a opékáním špekáčků v komorní sestavě.

Kdo na akci z jakéhokoliv důvodu nebyl, má čeho litovat, takové akce se nepořádají každý víkend. A pevně věřím, že už teď mám rezervovanou VIP vstupenku na příští ročník, kdy bude oslavenci 20, což je stejně stejně nebo možná i významnější než osmnáctiny a devatenáctiny.

[* http://galerie.jak.cyp.cz/ruzne/uchnchpozvanka.jpg *] .<>