Dnes jsem vycestoval do zahraničí (čtěte do Ostravy). Krásná cesta pendolínem za 500Kč. Předtím oběd za něco málo pod dvě kilča. Prostě klasický pražácký život. Ovšem do té doby, než jsem byl obeznámen informací, že ostravská celodenní jizdenka na MHD stojí celých 44 korun a 15 minutová neskutečných 10 korun. Asi jsem se zbláznil a nebo to za mě udělali už jiní. Abych se utvrdil ve svém počínání, musel jsem tuto celodenní jízdenku vlastnit a protože mi to nebylo málo, tak jsem si hned koupil dvě. A pravděpodobně si tu jednu, zatím nepoužitou doma zarámuji a budu se chlubit všem kamarádům i nekamarádům ostravsky neposkvrněným. Tak toto budu ještě nejaký ten pátek vydejchávat. Ovšem nemění to nic na tom, že se mi tu líbí a těchto pár dní si tu pořádně poostravsky užiju.
Co ze mě jen jednou bude…
Když už se člověk rozhodně, že bude něco dělat, tak to má dělat pořádně nebo se na to raději úplně vybodnout. Možná se poslední dobou tímto heslem řídím až moc striktně. Obvzláště tou poslední částí. A to mi nepřijde zrovna jako ideální varianta pro podnikatele, za něhož se pořád tak nějak snažim považovat, ale čím více nad tím přemýšlím, tak jsem se minul povolání.
»Read More
Internet a známosti
Tento extra prodloužený víkend byl ve znamení Diabla. Prakticky 3 dny v kuse jsem nevstal od PC a pařil D2. Přes internet. Už mi z toho začalo hrabat, taxem si řekl, že bych mohl napsat přispěvek do blogu.
Byl jednou jeden hlod…
Zjistil jsem jednu docela zajímavou věc. Když jsem přemýšlel co tu napsat, nikdy jsem se nedostal k rozumné délce příspěvku aniž bych neškrábal úplné ptákoviny (možná jsem perfekcionista, ale prostě to musí mít nějakou úroveň…). A dneska jsem na to přišel – nebudu blogovat, budu hlodat…
Tak teda i já
Jak to tak vypadá, už i já jsem spadl do pasti internetových exhibicionistů, kteří si říkají bloggeři. Sice po drobném nátlaku, ale tak co, aspoň bude sranda. Nehodlám tady rozepisovat nějakou filozofickou esej na téma Jak jsem blogoval (ať už papírově, nebo internetově) – vězte, že jsem zkoušel obojí, ale ani jedno nedopadlo moc slavně.
Asi budu působit jenom jako prudič na ostatní internetové exhibicionisty zde přítomné. A když mě něco napadne (a že se budu bránit) a přemůžu svůj vrozeně vysoký práh lenosti, tak to sem plácnu.
A nečekejte žádné romány, milé děti. A protože mi zrovna teď volala žena, tak to rázně ukončím a jdu se věnovat příjemnějším věcem :)
Jak jsem znovuobjevil deníček
Navážu na předchozí příspěvek od kolegy, už jen protože je to pro mě celkem zajímavý rozjezd a hlavně protože mě v tuto chvíli nic lepšího nenapadá a samozřejmě ze své pýchy nechci být zahanben a když už nejsem ten první kdo napsal, tak i druhé místo je hezké. Obvzláště pokud se nechlubíte kolik bylo soutěžících celkem. A to já samozřejmě nehodlám.
»Read More
Internetový deníček
Můj první příspěvek měl být o blozích jako takových, ale prostě jsem nebyl schopen napsat něco delšího a souvislého na toto téma. Navíc spousta lidí, při jeho zakládání napíše něco o blozích. A přitom je to ve velké spoustě případů jediný příspěvěk, který daná osoba napíše. Psali jste někdy deníček? A vydrželi jste u toho? Pokud ne, pak pravděpodobně nevydržíte ani u psaní blogu.
»Read More